Polyuretan má svou historii z doby před 2. světovou válkou. Centerm výzkumu bylo město Leverkusen v Německu u firmy BAYER. V roce 1937 professor Otto Bayer (1902-1982) a jeho tým zjistili, že reakce alifatických diisokyanátů a lifatických dipolyolů vede ke vzniku lineárních polymerů s vysokou molekulovou hmotností. Tyto polymery, pojmenované poté polyuretany, které měly velmi zajímavé vlastnosti pro výrobu umělých hmot a vláken, byly uvedeny na trh v Německu pod obchodními názvy Igamid a Perlon v roce 1942.

Dalšími významnými osobnostmi, podílejícími se na procesu tvorby polyuretanu, byli američtí vědci Dr. William “Butch” Hanford a Dr. Donald Fletcher Holmes. V roce 1942 objevili skutečnost, že di-isokyanáty a stávající polyoly se dají sloučit velmi rychle, narozdíl od původní (časově zdlouhavé a finančně nákladné) německé metody. Tento objev umožnil nastartovat výrobu polyuretanů ve větším měřítku a za nižší cenu.

Hanfordova věta “vývoj tohoto vynálezu mi trval sedmnáct minut” se stala známou i vzhledem k faktu, že především rychlost reakce byla důležitou částí tohoto objevu. Jejich postup se používá dodnes pro výrobu většiny polyuretanových systémů. V roce 1953 Dr. Bayer navázal na spolupráci s firmou Monsato Chemical Company a vznikla společná firma MoBayChemical Corporation pro výrobu umělých hmot v USA. Skutečný rozmach polyuretanů nastal v roce 1957 především díky použití nových typů polyolů na bázi polyéterů. Velká variabilita těchto polyolů umožnila výrobu širokého spektra nových polyuretanových systémů tak, jak je známe i dnes.

K rychlému rozšíření polyuretanových systémů došlo nejen díky jeho vynikajícím vlastnostem, ale také díky spolupráci a vývoji třech odlišných oborů:

• Chemický průmysl vyvinul a dodává suroviny včetně návodu na jejich zpracování s parametry výsledné PUR pěny (tzn. že při dodržení podmínek zpracování stanovených výrobcem docílíme deklarovaných vlastností)
• Strojírenský průmysl vyvinul a dodává strojní zařízení, která splňují požadavky na zpracování surovin a umožňují vznik produktu – PUR pěny.
• Zpracovatelé, kteří sami vyrábějí z dodávaných surovin pomocí vhodného zařízení následný výrobek – PUR pěnu. Tato výroba má různé formy a podoby tak, jak je zmíněno dále. Znalost chemické a chemicko-fyzikální podstaty je významná pro zpracovatele PUR k pochopení všech závislostí a důsledků.